Laboratoř u Fantoma. Další díl naší rubriky.

Před pár měsící jsme na našem webu rozjeli nepravidelnou rubriku s názvem Laboratoř. Jejím účelem je blíže představit místa, laboratoře, ve kterých Ty Nikdy producenti makají na tom, aby fanoušci měli pořád co poslouchat. V prvním díle jsme se podívali za Dubasem, tentokrát nás čeká FNTM a jeho zlínské domací studio. Autorem fotek je Michal Baran.


První fotkou je náhled na moje „studio“. Uvozovky používám proto, že se v podstatě jedná o část pokoje, ve kterém bydlím a pracuju. Hlavním centrem celého tvůrčího procesu je HP ProBook 4530s, což je takový standard mezi notebooky. Používám ho na produkci, práci, zábavu, hrávám přes něj v klubech. Takže klasický univerzál. Ze softwaru používám výhradně FL Studio, momentálně s pořadovým číslem 9.

Spolu s notebookem nejvíc ze všeho využívám Pad Kontrol od Korgu, což je v podstatě midi náhražka MPC a podobných samplerů. S FL Studiem si docela rozumí, takže se mi s ním dělá dobře a nemám ani nějaké tendence prozatím měnit. Využívám z něj v podstatě jen základní funkce, ale i tak jsem spokojený. Myslím, že s ním určitě pár let ještě vydržím.

Dalším nástrojem jsou midi klávesy Kommodor 49 od Sinn7. Ty jsem si kupoval s velkým nadšením, ale po pravdě je až tak často nevyužívám. Občas na nich něco dohraju, ale víc jsem si navyknul na Pad Kontrol, se kterým udělám vždy tak 90% práce. Nicméně mám je tady a třeba jejich čas ještě přijde.

Externí zvukovka M-Audio Mobile Pre. Docela standard, spíš levnější varianta v porovnání s konkurencí, ale pro moje účely je vyhovující. Mám ji hlavně kvůli snížení latence, tj. zpoždění, které vzniká mezi úderem do klávesy a zvukovou odezvou. Jedná se o zlomky sekund, ale pro plynulost produkování je to zásadní věc. Poslední věcí jsou pak repráky Creative T3030, které bych raději neměl ani zmiňovat, protože se jedná o klasické PC repro, jaké má doma každý. Pořád se nemůžu dokopat ke koupi klasických studiových monitorů.

Kromě producentského vybavení mám ještě obyčejný low budget gramofon od Smartonu a k němu pár vinylů. Většina z nich jsou soul & funk záležitosti na samplování a poslech + pár oblíbených rapovek. Nepovažuju se za nějakého sběratele a ani nejsem zastánce toho, že producent by měl samplovat pouze z vinylů. Většinou jedu klasicky MP3, stejně jako asi většina ostatních. Samozřejmě pokud si někdo jede vinyly a má jich doma plnou ložnici, tak to můžu jen ocenit. Na fotce je konkrétně moje oblíbené LP Honey od Ohio Players s fajn bookletem.